Svět je vibrace

Pochopení zákonitosti alikvotních tónů je nejstarší, a současně nejnovější způsob jak pochopit svět. V dobách, kdy křesťanský svět žil křížovými výpravami, a kdy se u nás křesťané mezi sebou zabíjeli “ve jménu Boha”, znali již tibetští mniši učenjí „Nada Brahma“- „Svět je Zvuk“. Tomu lze též porozumět tak, že vše, co vidíme, vše, čím jsme, je jen určitá forma vibrace.

Podíváme-li se hlouběji na jakýkoli materiál, zjistíme, že se skládá z malých částic – atomů, které se skládají z ještě menších neustále kmitajících částic – elektronů, neutronů, a také nově objevených kvarků a protokomplexů. Souhrnně tvoří tzv.mikrokosmos, který je zrcadlem celé jedné galaxie. Když mluvíme o hmotě, rozumíme tím kombinaci nejvyšších a nejnižšich vibrací, jaké známe (tzn.veškeré hmotné věci kolem nás: kámen, kov, také vzduch…) Pohyb částic je nejvyšší formou vibrace, a když se velké množství atomů spojí (např. ve tvar hory), nabývá velmi nízkých vibrací. Lidé žijící ve hmotném prostředí se setkávají s následujícími sedmi základními úrovněmi.

7  úrovní vibrací:

1. Čas

Sledujeme-li déle noční hvězdnou oblohu, vidíme, že se hvězdy po obloze pomalu pohybují. Tento pohyb vnímáme jako čas. Čas je nejnižší vibrací, kterou známe, setkáváme se s ní v makrokosmu právě při pozorování vzdálených planet. Například dobu, za kterou Měsíc oběhne okolo Země, vnímáme jako 1 měsíc, dobu, za kterou se planeta Země otočí kolem své osy, vnímáme jako 1 den apod.). Vnímání jednotlivých časových úseků je velmi individuální, každý člověk má vlastní představu o délce trvání jednoho roku, jednoho dne či jedné minuty, založenou na osobní zkušenosti.

Jedním z účinných způsobů, jak na sobě v této první úrovni pracovat, je meditace. Obzvláště v dnešní době, jakoby času nebylo nikdy dost, neustále někam spěcháme a necháváme čas, aby ovládal naše životy. Meditace nám umožní zapomenout na plynutí času, vymanit se z jeho neúprosného tempa, čas jakoby ve chvílích meditace neexistoval. Meditace je klíčem k tomu, jak se naučit nakládat s naším časem efektivněji. Jestliže časové impulzy (udávající trvání měsíce, dne, hodiny) zrychlíme na impulzy udávající např.vteřiny, začneme čas vnímat jako rytmus, tep.

2. Rytmus, Tep

Jsme schopni vnímat rytmus v rozmezí cca od 1 úderu/5 s až po 17 úderů/1 s.

Rytmu se užívá především v hudbě. Jestliže skupina lidí s rozdílným vnímáním času začne společně tvořit hudbu, lze po chvíli vysledovat, že se celá skupina sladila na stejný rytmus, na stejný tep srdce. Naše srdce je důležitým orgánem pro rytmické cítění. Posloucháme-li jakoukoli hudbu, naše srdce se přizpůsobí jejímu rytmu, tempu. Mnohem silnějšího účinku dosáhneme, jestliže poslech ještě podpoříme rytmickým pohybem na hudbu, tancem. Techno hudba má za základ nepřirozený, umělý rytmus (pod pojmem “nepřirozený rytmus” se rozumí rytmus udávaný jakýmkoli elektronickým přístrojem – metronomem, sequencerem apod.), který se neustále zrychluje. Kombinace poslechu s tancem na tento typ hudby může vést až k poškození srdce.

Vhodným způsobem, jak na sebe v oblasti rytmu působit pozitivně, je jakákoli rytmicka práce – bubnování, tanec za doprovodu přirozeného rytmu. V mnoha kulturách se šamanskou tradicí, především pak u Indiánů, je rytmus považován za velice důležitý léčitelský aspekt. Působení v oblasti rytmu má silný vliv na všechny ostatní vibrační úrovně.

3. Tón

Další úroveň vibrace, kterou používáme, má velmi blízko k rytmu a tepu. Budeme-li rytmus stále zrychlovat, začne se nám nad určitou hranicí jevit jako tón. Sluchem jsme schopni vnímat tóny v rozsahu až deseti oktáv (od nejhlubších 17Hz až k nejvyšším tónům 16000Hz; 100Hz = 100 kmitu/s). Stejný zákon jako při zrychlování platí i při zpomalování vibrací. Jako vhodný příklad nám poslouží struna na kytaře. Budeme-li povolovat strunu víc a víc, výška tónu (rychlost vibrace struny) bude klesat, až se postupně přemění na vibraci, kterou vnímáme opět jako rytmus.

Poprvé se touto problematikou fyzikálních zákonitostí zvuku zabýval Pythagoras (582 – 507 př.n.l.). K pokusům se zvukem použil jednoduchého strunného nástroje zvaného monochord. Přišel na to, že rozdělí-li se struna v ½, zazní tón o oktávu vyšší nežli tón základní (= první alikvot). Oktáva je nejharmoničtější interval. Rozdělí-li se struna v 1/3 své délky, zazní interval čisté kvinty (= druhý alikvot), v ¼ zazní interval čisté kvarty (= třetí alikvot). Další v řadě je velká tercie v 1/5 délky struny atd. Tímto způsobem lze získat nekonečnou řadu alikvot, která prochází všemi ostatními výše zmíněnými energetickými fenomény (tzn.tón, světlo, další neviditelné formy energie, energie našeho těla, aura atd.). S tímto fenoménem dělení se setkáváme poměrně často – v přírodě, ve způsobu, jak je rozčleněno lidské tělo, též v architektuře atd.

Pythagoras se také zabýval zákonitostmi meziplanetárních a mezihvězdných vzdáleností. Došel ke stejným závěrům jako astronom Johannes Keppler (1571 – 1630) o 2000 let později, že celý vesmír je uspořádán do určitého harmonického systému, a že jeho proporce se shodují s proporcemi řady alikvotních tónů. Objev J.Kepplera byl již podložen matematickými důkazy. Energie tónu je velice silná, zvláště jedná-li se o nekonečnou řadu tónů alikvotních (pozn.o alikvot.tónech se zmiňuji později). Tóny rezonují ve všech částech našeho těla. V posledních letech jsou díky zájmu mnoha lidí přiváděny opět k životu staré metody zabývající se účinky tónů a jejich alikvotních tónů. I mnohé nové metody byly objeveny.

Jednu věc mají všechny tyto metody společnou, přivádějí do těla ozdravné harmonizující vibrace. To, že tělo některé specifické vibrace postrádá, se v těle manifestuje jako nemoc. Pomoci výše zmíněných metod založených na fenoménu rezonance *) a pracujících s vibracemi jednotlivých tónů, je ovšem možné dodat tělu tyto chybějící vibrace a navrátit ho tak zpět do rovnováhy. Tímto způsobem je možné vyléčit či rozpustit mnohé energetické bloky vzniklé na jiných úrovních (především na 4.úrovni, ale též na 6.úrovni = negativním způsobem myšlení).

* )pojem fenomén rezonance v tomto kontextu znamená, že každá část našeho těla, ať fyzická či energetická, rezonuje s léčivými alikvotními tóny a získává tak jejich vibrace.

4. Elektromagnetické vlny

Dalším krokem na žebříčku vibrací jsou elektromagnetické vlny (od 8 Hz po tzv.transverzální vlny dosahující rychlosti zvyšující se až do nekonečna). Naše Země – stejně jako každý živý organismus – má kolem sebe přirozené elektromagnetické pole, přítomnost tohoto pole je jakýmsi zákonem vesmíru. Toto pole kolem lidského organismu se dá změřit pomocí EKG. Elektromagnetických vln se užívá i ve všech elektronických přístrojích. Samozřejmě, že všichni rádi využíváme různé elektronické vybavení, neboť nám velice usnadňuje každodenní život a činí ho v mnoha ohledech příjemnějším. Co si však často neuvědomujeme je to, že tyto přístroje (tj.mobilní telefony, televizory, elektrické spotřebiče vůbec) jsou zdroje nepřírodních = uměle vytvořených vln, které narušují přirozené elektromagnetické pole člověka a nepříznivě tak ovlivňují celý náš fyziologický systém i okolní přírodu.

Vědci přišli na způsob, jak lze za pomoci speciálních elektromagnetických vln, navrátit energetickému systému člověka chybějící přirozenou informaci a podpořit tak jeho zdraví.

5. Světlo

Zvýšíme-li vibraci elektromagnetických vln o dalších 35 oktáv, získáme světlo (od 380 biliónu Hz až po 760 biliónu Hz), což je forma energie, vnímatelná dalším z našich senzorů, očima. Světlo podléhá stejným spektrálním zákonům jako tón. Všechny barvy, které známe, jsou latentně přítomny v bílém světle (k tomuto fenoménu se podrobněji dostaneme později). Vyšší vibrace než viditelné světlo má neviditelná forma světla – ultrafialové, rentgenové, alfa, beta záření. Existuje mnoho terapií založených na vědomostech o léčivých účincích barev, říká se jim terapie barvami. Jeden z velice jednoduchých experimentů, který si každý z nás může snadno vyzkoušet, je zvolit si pro každý den v týdnu jeden barevný odstín oblečení a pozorovat změny v našem životě. Stále více lidí také používá produkty zvané Aura-Soma. Tyto pracují nejen na páté úrovni, ale významně zasahují též do šesté a sedmé úrovně.

6. Energie “Čchi”

Po fenoménu světla se objeví další v řadě, a tím je forma energie známá pod názvem “Chi” (nebo též “Prána”). Tato forma zahrnuje též energii našich myšlenek a dalších jiných vibrací přicházejících k nám z kosmu. Každá myšlenka, která se objeví v naší hlavě, se automaticky rozšíří do našeho okolí (toto funguje na stejném principu jako šíření zvuku, jen na jiné vibrační úrovni) jako specifická forma energie. Podle typu myšlenky může být tato energie pozitivní (myšlenka lásky) nebo negativní (myšlenka nenávisti).

Do této oblasti můžeme zařadit i vesmírné gama záření.

7. Božská energie

Učiníme-li ještě jeden krok výše, zažijeme nejvyšší formu energie, známou pod různými jmény: Bůh, Buddha, Allah, Kršna, Láska apod. Do této oblasti by patřila také vibrace mikrokosmu. Všechny tyto vibrační úrovně mají mnoho společného, nestojí samy o sobě, ale jsou v rezonanci se svým okolím a zároveň s vibrací vlastní. S tímto fenoménem je možné se setkat u bílého světla. Dojde-li k lomu bílého světla na stěně čtyřbokého hranolu (tzv.prisma), získáme celé barevné spektrum, všechny barvy duhy. Chceme-li zíkat pouze jednu z barev, pak použijeme speciální barevný filtr, a tím získáme pouze jednu vibraci (barvu) světla, která je v rezonanci s vybraným filtrem, např.modré, červené světlo atd.

Stejný fenomén se objevuje též v každém přirozeně vzniklém tónu. Místo barevného filtru nám jako “filtr” poslouží rezonanční prostor. Aby alikvotní zpěvák zazpíval alikvotní tóny různé výšky, používá jednotlivých samohlásek řeči k pozměnění rezonančního prostoru uvnitř svých úst.

 *

Chris Amrhein

přeložila Monika Šramlová

Zdroj: http://tashideley.euweb.cz/aboutus.html

*

Pokračování ZDE