Levitas - lehkost bytí, terapie těla i duše

Príbeh života po živote
Moc krásné a povzbuzující pro všechny.S láskou
http://barboraopelkova.blog.cz/1301/pribeh-zivota-po-zivote
Príbeh života po živote

Mellen-Thomas Benedict je umelec, který prežil zážitek blízké smrti v r. 1982. Byl mrtev
více než hodinu a pul. Behem této doby vystoupil ze svého tela a šel do svetla. Protože se
zajímal o vesmír, byl vzat daleko do vzdálených hlubin existence, a dokonce za, do
energetické pustiny nicoty za velký tresk. Významný výzkumník zážitku blízké smrti dr.
Kenneth Ring rekl: "Jeho príbeh je jedním z nejpozoruhodnejších, se kterými jsem se
setkal pri svém rozsáhlém výzkumu zkušeností blízké smrti."
"V r. 1982 jsem zemrel na rakovinu. Muj stav nebyl operovatelný. Zvolil jsem si neprojít
chemoterapií. Bylo mi dáno šest až osm mesícu života. Predtím jsem byl stále zoufalejší
kvuli jaderné krizi, ekologické krizi a tak dále. Dospel jsem k víre, že príroda udelala
chybu - že jsme pravdepodobne rakovinným organismem na planete. A to mne nakonec
zabilo.
Pred mým zážitkem blízké smrti jsem vyzkoušel všechny možné alternativní lécebné
metody. Nepomohla žádná. Takže jsem se rozhodl, že je to mezi mnou a bohem. Nikdy
jsem opravdu boha neuznával. Ani jsem se nezabýval nejakou spiritualitou. Ale má blížící
se smrt mne poslala na cestu hledání více informací o spiritualite a alternativní lécbe.
Precetl jsem ruzná náboženství a filosofie. Daly mi nadeji, že na druhé strane neco
existuje.
Nemel jsem žádné zdravotní pojištení, takže úspory mé ženy zmizely pres noc na testy.
Nechtel jsem svoji rodinu do toho zatáhnout a tak jsem se rozhodl vyporádat se s tím sám.
Skoncil jsem v hospicu a byl jsem požehnán andelskou pecovatelkou, které budu ríkat
"Anne". Stála pri mne ve všem, co následovalo.
Vzbudil jsem se ve 4:30 ráno a vedel jsem, že je to ono. Umíral jsem. Zavolal jsem pár
prátelum a rekl jim sbohem. Probudil jsem Anne a primel ji slíbit, že mé mrtvé telo
zustane nedotceno po šest hodin, protože jsem cetl, že když zemrete, dejí se ruzné
zajímavé veci. Opet jsem usnul. Další vecí, kterou si pamatuji, bylo, že jsem byl zcela pri
vedomí a vstával. Presto mé telo leželo v posteli. Zdálo se, že jsem obklopen temnotou,
presto jsem mohl videt místnost v dome, a strechu a dokonce i pod dum.
Svítilo svetlo. Obrátil jsem se k nemu a byl jsem si vedom jeho podobnosti tomu, co další
popsali v zážitcích blízké smrti. Bylo to nádherné a reálné, lákavé. Chtel jsem jít ke svetlu,
jak bych asi chtel jít do ideální náruce mé matky nebo otce. Jak jsem se vydal ke svetlu,
vedel jsem, že když do svetla pujdu, budu mrtev. Takže jsem rekl/cítil: "Pockejte prosím.
Rád bych si predtím, než pujdu, s vámi promluvil."
Celý zážitek se zastavil. Objevil jsem, že tento zážitek rídím. Má žádost byla splnena,
rozmlouval jsem se svetlem. To je nejlepší zpusob, jakým to mohu popsat. Svetlo se
zmenilo na ruzné postavy, jako Ježíš, Buddha, Krišna, archetypální obrazy a znamení.
Zeptal jsem se jakousi telepatií: "Co se tu deje?"
2
Byly mi preneseny informace, že naše víra utvárí jakousi zpetnou vazbu, které se nám
dostává. Pokud jste buddhista nebo katolík nebo fundamentalista, dostanete zpetnou vazbu
vašich vlastních obrazu. Zacal jsem si být vedom matice vyššího já, kanálu ke zdroji.
Všichni máme vyšší já, nebo cást nadduše naší bytosti, kanál. Všechna vyšší já jsou
spojena jako jedna bytost. Všichni lidé jsou spojeni jako jedna bytost.
Byla to ta nejkrásnejší vec, kterou jsem kdy videl. Bylo to jako všechna láska, kterou jste
kdy chteli, byl to ten druh lásky, která lécí, uzdravuje, regeneruje. Byl jsem pripraven v tu
chvíli jít. Rekl jsem: "Jsem pripraven, vezmete si mne." Pak se svetlo zmenilo na
nejnádhernejší vec, kterou jsem kdy videl: mandalu lidských duší na této planete. Videl
jsem, že jsme nejnádhernejší stvorení - elegantní, exotická… vše.
Nedokážu proste ríct dostatecne, jak to zmenilo muj názor na lidské bytosti, behem
okamžiku. Rekl jsem/pomyslel si/cítil: "Ach bože, nevedel jsem." S údivem jsem zjistil, že
v žádné duši neexistuje žádné zlo. Lidé mohou delat strašlivé veci kvuli
nevedomosti a nedostatku, ale žádná duše není zlá. "Co všichni lidé
hledají - co je vyživuje - je láska," reklo mi svetlo. "Co lidi deformuje
je nedostatek lásky."
Odhalení pokracovala a pokracovala. Zeptal jsem se: "Znamená to, že lidstvo bude
spaseno?" Jako zvuk trumpety se sprškou rotujících svetel svetlo "promluvilo" a reklo:
"Zachranujete se, vykupujete a lécíte se sami. Vždy jste tak delali a delat budete. Byli jste
stvoreni s mocí tak cinit pred pocátkem sveta." V tom okamžiku jsem pochopil, že jsme již
byli spaseni.
Podekoval jsem svetlu boha z celého srdce. Nejlepší vecí, která ze mne mohla vyjít, bylo:
"Ach drahý bože, drahý vesmíre, drahé velké já, miluji svuj život." Zdálo se, že mne svetlo
vdechlo ješte hloubeji, absorbovalo mne. Vstoupil jsem do další sféry, opravdovejší než ta
minulá, a byl jsem si vedom enormního proudu svetla, velkého a plného, hlubokého.
Zeptal jsem se, co to bylo. Svetlo odpovedelo: "To je reka života. Napij se této manové
vody, aby naplnila tvé srdce." Byl jsem zhluboka, v extázi.
Náhle se zdálo, že na tomto proudu života rychle mizím od planety. Videl jsem Zemi
odlétat. Slunecní soustava prosvištela kolem a zmizela. Letel jsem stredem galaxie,
absorboval cestou více znalostí, dozvedel jsem se, že tato galaxie - a celý vesmír - je plná
mnoha ruzných druhu života. Videl jsem mnoho svetu. Nejsme ve vesmíru sami. Zdálo se,
jako by všechna stvorení ve vesmíru proletela kolem mne a zmizela ve svetelné tecce.
Pak se objevilo druhé svetlo. Jak jsem procházel do druhého svetla, mohl jsem vnímat
navždy, mimo nekonecno. Byl jsem v pustine, v pristvorení, pocátku casu, prvním slovu
nebo vibraci. Odpocíval jsem v oku stvorení a zdálo se, že jsem se dotkl tváre boha. Nebyl
to náboženský pocit. Byl jsem proste jedním s absolutním životem a vedomím.
Jel jsem po proudu prímo do stredu svetla. Cítil jsem se obklopen/pohlcen svetlem, jak
mne opet nabíralo svým nádechem. A zjevná byla pravda, že neexistuje žádná smrt; že nic
se nerodí a nic neumírá; že jsme nesmrtelné bytosti, soucást prirozeného živého systému,
který se recykluje do nekonecna.
3
Trvalo by mi roky vstrebat zážitek pustiny. Bylo to méne než nic, presto vetší, než
cokoliv. Stvorení je buh zkoumající božské já prostrednictvím všemožných
predstavitelných zpusobu. Prostrednictvím každého kousku vlasu na vaší hlave,
prostrednictvím každého listu na každém strome, prostrednictvím každého atomu. Buh
zkoumá božské já. Videl jsem vše jako já všeho. Buh je tu. O tom to celé je. Vše se skládá
ze svetla; vše je živé.
Nikdy mi nebylo receno, že se musím vrátit. Proste jsem vedel, že se vrátím. Bylo to
pouze prirozené, podle toho, co jsem videl. Jak jsem se zacal vracet do životního cyklu,
nikdy mi neprišlo na mysl, ani mi nebylo receno, že bych se mel vrátit do stejného tela.
Nezáleželo na tom. Mel jsem naprostou duveru ve svetlo a životní proces.
Jak se proud spojil s velkým svetlem, požádal jsem, abych nikdy nezapomnel odhalení a
pocity toho, co jsem zjistil na druhé strane. Smýšlel jsem o sobe jako o lidské bytosti a byl
jsem štasten, že jí jsem. Podle toho, co jsem videl, bych byl štasten, kdybych byl v tomto
vesmíru atomem. Atomem. Takže být lidskou soucástí boha… to je nejfantastictejší
požehnání. Je to požehnání mimo naše nejdivocejší predstavy o tom, co muže
požehnání být.
Pro každického z nás je být lidskou soucástí této zkušenosti nádherné, velkolepé.
Každický z nás, nehlede na to, kde jsme, ždímáni ci ne, je požehnáním pro planetu, presne
tam, kde jsme. Takže jsem prošel procesem reinkarnace a ocekával jsem, že budu nekde
dítetem.
Ale reinkarnoval jsem se zpet do tohoto tela. Když jsem otevrel oci, byl jsem velmi
prekvapen, že jsem zpet v tomto tele, zpet v místnosti s nekým, kdo na mne dohlíží, se
slzami v ocích. Byla to Anne, má pecovatelka z hospicu. Našla me mrtvého tricet minut
predtím. Nevíme, jak dlouho jsem byl mrtev, pouze že mne našla pred triceti minutami.
Ctila mé prání, aby mé nove mrtvé telo nechala o samote. Muže dosvedcit, že jsem byl
opravdu mrtev.
Nebyl to zážitek blízké smrti. Verím, že jsem pravdepodobne zažil smrt samotnou,
nejméne hodinu a pul. Když jsem se probudil a videl venku svetlo, zmatene jsem se
pokusil k nemu jít, ale vypadl jsem z postele. Slyšela hlasité "žuchnutí", vbehla dovnitr a
našla mne na podlaze. Když jsem se vzpamatoval, byl jsem prekvapen a vydešen tím, co
se stalo. Zprvu jsem na zážitek nemel žádné vzpomínky. Neustále jsem vypadával z tohoto
sveta a neustále se ptal: "Žiju?" Tento svet se zdál být více snem, než to, co se stalo.
Behem trí dnu jsem se opet cítil normálne, jasneji, presto jinak, než predtím. Mé
vzpomínky na cestu se vrátily pozdeji. Ale po svém návratu jsem nemohl najít u žádné
lidské bytosti, kterou jsem kdy videl, nic špatného. Pred svoji smrtí jsem odsuzoval,
veril, že lidé jsou velmi podelaní. Všichni, až na mne.
Asi o tri mesíce pozdeji mi jeden prítel rekl, že bych se mel nechat otestovat na rakovinu.
Takže jsem tam šel. Cítil jsem se zdrave. Stále si pamatuji, jak lékar na klinice vypadal
"pred" a "po" testech. Rekl: "Nemohu najít žádnou známku rakoviny." Vypadal nezaujate.
Ale na mne to dojem udelalo. Vedel jsem, že je to zázrak.
3
Trvalo by mi roky vstrebat zážitek pustiny. Bylo to méne než nic, presto vetší, než
cokoliv. Stvorení je buh zkoumající božské já prostrednictvím všemožných
predstavitelných zpusobu. Prostrednictvím každého kousku vlasu na vaší hlave,
prostrednictvím každého listu na každém strome, prostrednictvím každého atomu. Buh
zkoumá božské já. Videl jsem vše jako já všeho. Buh je tu. O tom to celé je. Vše se skládá
ze svetla; vše je živé.
Nikdy mi nebylo receno, že se musím vrátit. Proste jsem vedel, že se vrátím. Bylo to
pouze prirozené, podle toho, co jsem videl. Jak jsem se zacal vracet do životního cyklu,
nikdy mi neprišlo na mysl, ani mi nebylo receno, že bych se mel vrátit do stejného tela.
Nezáleželo na tom. Mel jsem naprostou duveru ve svetlo a životní proces.
Jak se proud spojil s velkým svetlem, požádal jsem, abych nikdy nezapomnel odhalení a
pocity toho, co jsem zjistil na druhé strane. Smýšlel jsem o sobe jako o lidské bytosti a byl
jsem štasten, že jí jsem. Podle toho, co jsem videl, bych byl štasten, kdybych byl v tomto
vesmíru atomem. Atomem. Takže být lidskou soucástí boha… to je nejfantastictejší
požehnání. Je to požehnání mimo naše nejdivocejší predstavy o tom, co muže
požehnání být.
Pro každického z nás je být lidskou soucástí této zkušenosti nádherné, velkolepé.
Každický z nás, nehlede na to, kde jsme, ždímáni ci ne, je požehnáním pro planetu, presne
tam, kde jsme. Takže jsem prošel procesem reinkarnace a ocekával jsem, že budu nekde
dítetem.
Ale reinkarnoval jsem se zpet do tohoto tela. Když jsem otevrel oci, byl jsem velmi
prekvapen, že jsem zpet v tomto tele, zpet v místnosti s nekým, kdo na mne dohlíží, se
slzami v ocích. Byla to Anne, má pecovatelka z hospicu. Našla me mrtvého tricet minut
predtím. Nevíme, jak dlouho jsem byl mrtev, pouze že mne našla pred triceti minutami.
Ctila mé prání, aby mé nove mrtvé telo nechala o samote. Muže dosvedcit, že jsem byl
opravdu mrtev.
Nebyl to zážitek blízké smrti. Verím, že jsem pravdepodobne zažil smrt samotnou,
nejméne hodinu a pul. Když jsem se probudil a videl venku svetlo, zmatene jsem se
pokusil k nemu jít, ale vypadl jsem z postele. Slyšela hlasité "žuchnutí", vbehla dovnitr a
našla mne na podlaze. Když jsem se vzpamatoval, byl jsem prekvapen a vydešen tím, co
se stalo. Zprvu jsem na zážitek nemel žádné vzpomínky. Neustále jsem vypadával z tohoto
sveta a neustále se ptal: "Žiju?" Tento svet se zdál být více snem, než to, co se stalo.
Behem trí dnu jsem se opet cítil normálne, jasneji, presto jinak, než predtím. Mé
vzpomínky na cestu se vrátily pozdeji. Ale po svém návratu jsem nemohl najít u žádné
lidské bytosti, kterou jsem kdy videl, nic špatného. Pred svoji smrtí jsem odsuzoval,
veril, že lidé jsou velmi podelaní. Všichni, až na mne.
Asi o tri mesíce pozdeji mi jeden prítel rekl, že bych se mel nechat otestovat na rakovinu.
Takže jsem tam šel. Cítil jsem se zdrave. Stále si pamatuji, jak lékar na klinice vypadal
"pred" a "po" testech. Rekl: "Nemohu najít žádnou známku rakoviny." Vypadal nezaujate.
Ale na mne to dojem udelalo. Vedel jsem, že je to zázrak.
4
Zeptal jsem se Boha: "Jaké je nejlepší náboženství na planete? Které je správné?"
Buh rekl s velkou láskou: "Nezáleží na tom." Jaká to neuveritelná slušnost. Nezáleží
na tom, jakého jsme vyznání. Náboženství pricházejí a odcházejí. Mení se.
Buddhismus zde nebyl vždy. Katolicismus tu nebyl vždy, a všechna jsou o tom stát se
osvíceným. Do všech systému nyní prichází více svetla. Mnozí budou vzdorovat
a bojovat o to, jedno náboženství proti jinému, a budou verit, že mají pravdu.
Když Buh rekl: "Nezáleží na tom," pochopil jsem, že se musíme starat my, protože jsme
starostlivé bytosti. Zdroj nezajímá, jestli jste protestant, buddhista nebo žid. Každý je
odrazem, aspektem celku. Preji si, aby to všechna náboženství pochopila a nechala se na
pokoji. Není to konec jednotlivých náboženství, ale žijte a nechte žít. Každý má jiný
pohled a vše se to pricítá k velkému obrazu.
Prešel jsem na druhou stranu se spoustou strachu ohledne toxických odpadu, jaderných
raket, populacní exploze, deštných pralesu. Vrátil jsem se a miloval každý problém. Milují
jaderné odpady. Miluji hribový oblak. Je to ta nejsvetejší mandala, kterou jsme do
dnešního dne kdy manifestovali, jako archetyp. Více než jakékoliv náboženství nebo
filosofie na Zemi, tento strašlivý, nádherný mrak nás všechny náhle svedl dohromady, na
novou úroven vedomí.
Když víme, že možná mužeme vyhodit planetu do vzduchu padesátkrát, konecne
pochopíme, že jsme nyní všichni spolu. Po jistou dobu museli nechat vybuchovat více
bomb, aby se do nás dostaly. Pak jsme zacali ríkat: "Už to nepotrebujeme." Nyní jsme v
podstate v bezpecnejším svete, než jsme kdy byli, a bude ješte bezpecnejší.
Takže jsem se vrátil a miloval toxické odpady, protože nás svedly dohromady. Tyto veci
jsou tak velké. Mýcení deštných pralesu se zpomalí, a za padesát let bude na planete více
stromu, než jak tomu bylo dlouhou dobu. Když se zabýváte ekologií, delejte to; jste
soucástí systému, který se stává povedomým. Delejte to vší silou, ale nebudte
deprimovaní nebo sklícení. Zeme se nachází v procesu své domestikace,
a my jsme bunkami tela. Nárust populace se dostává velmi blízko
optimálnímu množství energie, která zpusobí posun ve vedomí. Tento
posun ve vedomí zmení politiku, peníze, energii.
Velká záhada života má málo spolecného s inteligencí. Vesmír není intelektuálním
procesem. Intelekt pomuže; ale naše srdce jsou naši moudrejší cástí. Od svého
návratu jsem zažíval svetlo spontánne. Naucil jsem se, jak se do toho prostoru dostat ve
své meditaci témer kdykoliv. Mužete to delat také. Nemusíte nejdríve zemrít. Jste na to již
vybaveni. Telo je nejnádhernejší svetelnou bytostí, která existuje. Telo je vesmír
neskutecného svetla."
Celý text tohoto príbehu: www.near-death.com/experiences/reincarnation04.html3
Trvalo by mi roky vstrebat zážitek pustiny. Bylo to méne než nic, presto vetší, než
cokoliv. Stvorení je buh zkoumající božské já prostrednictvím všemožných
predstavitelných zpusobu. Prostrednictvím každého kousku vlasu na vaší hlave,
prostrednictvím každého listu na každém strome, prostrednictvím každého atomu. Buh
zkoumá božské já. Videl jsem vše jako já všeho. Buh je tu. O tom to celé je. Vše se skládá
ze svetla; vše je živé.
Nikdy mi nebylo receno, že se musím vrátit. Proste jsem vedel, že se vrátím. Bylo to
pouze prirozené, podle toho, co jsem videl. Jak jsem se zacal vracet do životního cyklu,
nikdy mi neprišlo na mysl, ani mi nebylo receno, že bych se mel vrátit do stejného tela.
Nezáleželo na tom. Mel jsem naprostou duveru ve svetlo a životní proces.
Jak se proud spojil s velkým svetlem, požádal jsem, abych nikdy nezapomnel odhalení a
pocity toho, co jsem zjistil na druhé strane. Smýšlel jsem o sobe jako o lidské bytosti a byl
jsem štasten, že jí jsem. Podle toho, co jsem videl, bych byl štasten, kdybych byl v tomto
vesmíru atomem. Atomem. Takže být lidskou soucástí boha… to je nejfantastictejší
požehnání. Je to požehnání mimo naše nejdivocejší predstavy o tom, co muže
požehnání být.
Pro každického z nás je být lidskou soucástí této zkušenosti nádherné, velkolepé.
Každický z nás, nehlede na to, kde jsme, ždímáni ci ne, je požehnáním pro planetu, presne
tam, kde jsme. Takže jsem prošel procesem reinkarnace a ocekával jsem, že budu nekde
dítetem.
Ale reinkarnoval jsem se zpet do tohoto tela. Když jsem otevrel oci, byl jsem velmi
prekvapen, že jsem zpet v tomto tele, zpet v místnosti s nekým, kdo na mne dohlíží, se
slzami v ocích. Byla to Anne, má pecovatelka z hospicu. Našla me mrtvého tricet minut
predtím. Nevíme, jak dlouho jsem byl mrtev, pouze že mne našla pred triceti minutami.
Ctila mé prání, aby mé nove mrtvé telo nechala o samote. Muže dosvedcit, že jsem byl
opravdu mrtev.
Nebyl to zážitek blízké smrti. Verím, že jsem pravdepodobne zažil smrt samotnou,
nejméne hodinu a pul. Když jsem se probudil a videl venku svetlo, zmatene jsem se
pokusil k nemu jít, ale vypadl jsem z postele. Slyšela hlasité "žuchnutí", vbehla dovnitr a
našla mne na podlaze. Když jsem se vzpamatoval, byl jsem prekvapen a vydešen tím, co
se stalo. Zprvu jsem na zážitek nemel žádné vzpomínky. Neustále jsem vypadával z tohoto
sveta a neustále se ptal: "Žiju?" Tento svet se zdál být více snem, než to, co se stalo.
Behem trí dnu jsem se opet cítil normálne, jasneji, presto jinak, než predtím. Mé
vzpomínky na cestu se vrátily pozdeji. Ale po svém návratu jsem nemohl najít u žádné
lidské bytosti, kterou jsem kdy videl, nic špatného. Pred svoji smrtí jsem odsuzoval,
veril, že lidé jsou velmi podelaní. Všichni, až na mne.
Asi o tri mesíce pozdeji mi jeden prítel rekl, že bych se mel nechat otestovat na rakovinu.
Takže jsem tam šel. Cítil jsem se zdrave. Stále si pamatuji, jak lékar na klinice vypadal
"pred" a "po" testech. Rekl: "Nemohu najít žádnou známku rakoviny." Vypadal nezaujate.
Ale na mne to dojem udelalo. Vedel jsem, že je to zázrak.


Zeptal jsem se Boha: "Jaké je nejlepší náboženství na planete? Které je správné?"
Buh rekl s velkou láskou: "Nezáleží na tom." Jaká to neuveritelná slušnost. Nezáleží
na tom, jakého jsme vyznání. Náboženství pricházejí a odcházejí. Mení se.
Buddhismus zde nebyl vždy. Katolicismus tu nebyl vždy, a všechna jsou o tom stát se
osvíceným. Do všech systému nyní prichází více svetla. Mnozí budou vzdorovat
a bojovat o to, jedno náboženství proti jinému, a budou verit, že mají pravdu.
Když Buh rekl: "Nezáleží na tom," pochopil jsem, že se musíme starat my, protože jsme
starostlivé bytosti. Zdroj nezajímá, jestli jste protestant, buddhista nebo žid. Každý je
odrazem, aspektem celku. Preji si, aby to všechna náboženství pochopila a nechala se na
pokoji. Není to konec jednotlivých náboženství, ale žijte a nechte žít. Každý má jiný
pohled a vše se to pricítá k velkému obrazu.
Prešel jsem na druhou stranu se spoustou strachu ohledne toxických odpadu, jaderných
raket, populacní exploze, deštných pralesu. Vrátil jsem se a miloval každý problém. Milují
jaderné odpady. Miluji hribový oblak. Je to ta nejsvetejší mandala, kterou jsme do
dnešního dne kdy manifestovali, jako archetyp. Více než jakékoliv náboženství nebo
filosofie na Zemi, tento strašlivý, nádherný mrak nás všechny náhle svedl dohromady, na
novou úroven vedomí.
Když víme, že možná mužeme vyhodit planetu do vzduchu padesátkrát, konecne
pochopíme, že jsme nyní všichni spolu. Po jistou dobu museli nechat vybuchovat více
bomb, aby se do nás dostaly. Pak jsme zacali ríkat: "Už to nepotrebujeme." Nyní jsme v
podstate v bezpecnejším svete, než jsme kdy byli, a bude ješte bezpecnejší.
Takže jsem se vrátil a miloval toxické odpady, protože nás svedly dohromady. Tyto veci
jsou tak velké. Mýcení deštných pralesu se zpomalí, a za padesát let bude na planete více
stromu, než jak tomu bylo dlouhou dobu. Když se zabýváte ekologií, delejte to; jste
soucástí systému, který se stává povedomým. Delejte to vší silou, ale nebudte
deprimovaní nebo sklícení. Zeme se nachází v procesu své domestikace,
a my jsme bunkami tela. Nárust populace se dostává velmi blízko
optimálnímu množství energie, která zpusobí posun ve vedomí. Tento
posun ve vedomí zmení politiku, peníze, energii.
Velká záhada života má málo spolecného s inteligencí. Vesmír není intelektuálním
procesem. Intelekt pomuže; ale naše srdce jsou naši moudrejší cástí. Od svého
návratu jsem zažíval svetlo spontánne. Naucil jsem se, jak se do toho prostoru dostat ve
své meditaci témer kdykoliv. Mužete to delat také. Nemusíte nejdríve zemrít. Jste na to již
vybaveni. Telo je nejnádhernejší svetelnou bytostí, která existuje. Telo je vesmír
neskutecného svetla."
Celý text tohoto príbehu: www.near-death.com/experiences/reincarnation04.html3
Trvalo by mi roky vstrebat zážitek pustiny. Bylo to méne než nic, presto vetší, než
cokoliv. Stvorení je buh zkoumající božské já prostrednictvím všemožných
predstavitelných zpusobu. Prostrednictvím každého kousku vlasu na vaší hlave,
prostrednictvím každého listu na každém strome, prostrednictvím každého atomu. Buh
zkoumá božské já. Videl jsem vše jako já všeho. Buh je tu. O tom to celé je. Vše se skládá
ze svetla; vše je živé.
Nikdy mi nebylo receno, že se musím vrátit. Proste jsem vedel, že se vrátím. Bylo to
pouze prirozené, podle toho, co jsem videl. Jak jsem se zacal vracet do životního cyklu,
nikdy mi neprišlo na mysl, ani mi nebylo receno, že bych se mel vrátit do stejného tela.
Nezáleželo na tom. Mel jsem naprostou duveru ve svetlo a životní proces.
Jak se proud spojil s velkým svetlem, požádal jsem, abych nikdy nezapomnel odhalení a
pocity toho, co jsem zjistil na druhé strane. Smýšlel jsem o sobe jako o lidské bytosti a byl
jsem štasten, že jí jsem. Podle toho, co jsem videl, bych byl štasten, kdybych byl v tomto
vesmíru atomem. Atomem. Takže být lidskou soucástí boha… to je nejfantastictejší
požehnání. Je to požehnání mimo naše nejdivocejší predstavy o tom, co muže
požehnání být.
Pro každického z nás je být lidskou soucástí této zkušenosti nádherné, velkolepé.
Každický z nás, nehlede na to, kde jsme, ždímáni ci ne, je požehnáním pro planetu, presne
tam, kde jsme. Takže jsem prošel procesem reinkarnace a ocekával jsem, že budu nekde
dítetem.
Ale reinkarnoval jsem se zpet do tohoto tela. Když jsem otevrel oci, byl jsem velmi
prekvapen, že jsem zpet v tomto tele, zpet v místnosti s nekým, kdo na mne dohlíží, se
slzami v ocích. Byla to Anne, má pecovatelka z hospicu. Našla me mrtvého tricet minut
predtím. Nevíme, jak dlouho jsem byl mrtev, pouze že mne našla pred triceti minutami.
Ctila mé prání, aby mé nove mrtvé telo nechala o samote. Muže dosvedcit, že jsem byl
opravdu mrtev.
Nebyl to zážitek blízké smrti. Verím, že jsem pravdepodobne zažil smrt samotnou,
nejméne hodinu a pul. Když jsem se probudil a videl venku svetlo, zmatene jsem se
pokusil k nemu jít, ale vypadl jsem z postele. Slyšela hlasité "žuchnutí", vbehla dovnitr a
našla mne na podlaze. Když jsem se vzpamatoval, byl jsem prekvapen a vydešen tím, co
se stalo. Zprvu jsem na zážitek nemel žádné vzpomínky. Neustále jsem vypadával z tohoto
sveta a neustále se ptal: "Žiju?" Tento svet se zdál být více snem, než to, co se stalo.
Behem trí dnu jsem se opet cítil normálne, jasneji, presto jinak, než predtím. Mé
vzpomínky na cestu se vrátily pozdeji. Ale po svém návratu jsem nemohl najít u žádné
lidské bytosti, kterou jsem kdy videl, nic špatného. Pred svoji smrtí jsem odsuzoval,
veril, že lidé jsou velmi podelaní. Všichni, až na mne.
Asi o tri mesíce pozdeji mi jeden prítel rekl, že bych se mel nechat otestovat na rakovinu.
Takže jsem tam šel. Cítil jsem se zdrave. Stále si pamatuji, jak lékar na klinice vypadal
"pred" a "po" testech. Rekl: "Nemohu najít žádnou známku rakoviny." Vypadal nezaujate.
Ale na mne to dojem udelalo. Vedel jsem, že je to zázrak.
4
Zeptal jsem se Boha: "Jaké je nejlepší náboženství na planete? Které je správné?"
Buh rekl s velkou láskou: "Nezáleží na tom." Jaká to neuveritelná slušnost. Nezáleží
na tom, jakého jsme vyznání. Náboženství pricházejí a odcházejí. Mení se.
Buddhismus zde nebyl vždy. Katolicismus tu nebyl vždy, a všechna jsou o tom stát se
osvíceným. Do všech systému nyní prichází více svetla. Mnozí budou vzdorovat
a bojovat o to, jedno náboženství proti jinému, a budou verit, že mají pravdu.
Když Buh rekl: "Nezáleží na tom," pochopil jsem, že se musíme starat my, protože jsme
starostlivé bytosti. Zdroj nezajímá, jestli jste protestant, buddhista nebo žid. Každý je
odrazem, aspektem celku. Preji si, aby to všechna náboženství pochopila a nechala se na
pokoji. Není to konec jednotlivých náboženství, ale žijte a nechte žít. Každý má jiný
pohled a vše se to pricítá k velkému obrazu.
Prešel jsem na druhou stranu se spoustou strachu ohledne toxických odpadu, jaderných
raket, populacní exploze, deštných pralesu. Vrátil jsem se a miloval každý problém. Milují
jaderné odpady. Miluji hribový oblak. Je to ta nejsvetejší mandala, kterou jsme do
dnešního dne kdy manifestovali, jako archetyp. Více než jakékoliv náboženství nebo
filosofie na Zemi, tento strašlivý, nádherný mrak nás všechny náhle svedl dohromady, na
novou úroven vedomí.
Když víme, že možná mužeme vyhodit planetu do vzduchu padesátkrát, konecne
pochopíme, že jsme nyní všichni spolu. Po jistou dobu museli nechat vybuchovat více
bomb, aby se do nás dostaly. Pak jsme zacali ríkat: "Už to nepotrebujeme." Nyní jsme v
podstate v bezpecnejším svete, než jsme kdy byli, a bude ješte bezpecnejší.
Takže jsem se vrátil a miloval toxické odpady, protože nás svedly dohromady. Tyto veci
jsou tak velké. Mýcení deštných pralesu se zpomalí, a za padesát let bude na planete více
stromu, než jak tomu bylo dlouhou dobu. Když se zabýváte ekologií, delejte to; jste
soucástí systému, který se stává povedomým. Delejte to vší silou, ale nebudte
deprimovaní nebo sklícení. Zeme se nachází v procesu své domestikace,
a my jsme bunkami tela. Nárust populace se dostává velmi blízko
optimálnímu množství energie, která zpusobí posun ve vedomí. Tento
posun ve vedomí zmení politiku, peníze, energii.
Velká záhada života má málo spolecného s inteligencí. Vesmír není intelektuálním
procesem. Intelekt pomuže; ale naše srdce jsou naši moudrejší cástí. Od svého
návratu jsem zažíval svetlo spontánne. Naucil jsem se, jak se do toho prostoru dostat ve
své meditaci témer kdykoliv. Mužete to delat také. Nemusíte nejdríve zemrít. Jste na to již
vybaveni. Telo je nejnádhernejší svetelnou bytostí, která existuje. Telo je vesmír
neskutecného svetla."
Celý text tohoto príbehu: www.near-death.com/experiences/reincarnation04.html3
Trvalo by mi roky vstrebat zážitek pustiny. Bylo to méne než nic, presto vetší, než
cokoliv. Stvorení je buh zkoumající božské já prostrednictvím všemožných
predstavitelných zpusobu. Prostrednictvím každého kousku vlasu na vaší hlave,
prostrednictvím každého listu na každém strome, prostrednictvím každého atomu. Buh
zkoumá božské já. Videl jsem vše jako já všeho. Buh je tu. O tom to celé je. Vše se skládá
ze svetla; vše je živé.
Nikdy mi nebylo receno, že se musím vrátit. Proste jsem vedel, že se vrátím. Bylo to
pouze prirozené, podle toho, co jsem videl. Jak jsem se zacal vracet do životního cyklu,
nikdy mi neprišlo na mysl, ani mi nebylo receno, že bych se mel vrátit do stejného tela.
Nezáleželo na tom. Mel jsem naprostou duveru ve svetlo a životní proces.
Jak se proud spojil s velkým svetlem, požádal jsem, abych nikdy nezapomnel odhalení a
pocity toho, co jsem zjistil na druhé strane. Smýšlel jsem o sobe jako o lidské bytosti a byl
jsem štasten, že jí jsem. Podle toho, co jsem videl, bych byl štasten, kdybych byl v tomto
vesmíru atomem. Atomem. Takže být lidskou soucástí boha… to je nejfantastictejší
požehnání. Je to požehnání mimo naše nejdivocejší predstavy o tom, co muže
požehnání být.
Pro každického z nás je být lidskou soucástí této zkušenosti nádherné, velkolepé.
Každický z nás, nehlede na to, kde jsme, ždímáni ci ne, je požehnáním pro planetu, presne
tam, kde jsme. Takže jsem prošel procesem reinkarnace a ocekával jsem, že budu nekde
dítetem.
Ale reinkarnoval jsem se zpet do tohoto tela. Když jsem otevrel oci, byl jsem velmi
prekvapen, že jsem zpet v tomto tele, zpet v místnosti s nekým, kdo na mne dohlíží, se
slzami v ocích. Byla to Anne, má pecovatelka z hospicu. Našla me mrtvého tricet minut
predtím. Nevíme, jak dlouho jsem byl mrtev, pouze že mne našla pred triceti minutami.
Ctila mé prání, aby mé nove mrtvé telo nechala o samote. Muže dosvedcit, že jsem byl
opravdu mrtev.
Nebyl to zážitek blízké smrti. Verím, že jsem pravdepodobne zažil smrt samotnou,
nejméne hodinu a pul. Když jsem se probudil a videl venku svetlo, zmatene jsem se
pokusil k nemu jít, ale vypadl jsem z postele. Slyšela hlasité "žuchnutí", vbehla dovnitr a
našla mne na podlaze. Když jsem se vzpamatoval, byl jsem prekvapen a vydešen tím, co
se stalo. Zprvu jsem na zážitek nemel žádné vzpomínky. Neustále jsem vypadával z tohoto
sveta a neustále se ptal: "Žiju?" Tento svet se zdál být více snem, než to, co se stalo.
Behem trí dnu jsem se opet cítil normálne, jasneji, presto jinak, než predtím. Mé
vzpomínky na cestu se vrátily pozdeji. Ale po svém návratu jsem nemohl najít u žádné
lidské bytosti, kterou jsem kdy videl, nic špatného. Pred svoji smrtí jsem odsuzoval,
veril, že lidé jsou velmi podelaní. Všichni, až na mne.
Asi o tri mesíce pozdeji mi jeden prítel rekl, že bych se mel nechat otestovat na rakovinu.
Takže jsem tam šel. Cítil jsem se zdrave. Stále si pamatuji, jak lékar na klinice vypadal
"pred" a "po" testech. Rekl: "Nemohu najít žádnou známku rakoviny." Vypadal nezaujate.
Ale na mne to dojem udelalo. Vedel jsem, že je to zázrak.
4
Zeptal jsem se Boha: "Jaké je nejlepší náboženství na planete? Které je správné?"
Buh rekl s velkou láskou: "Nezáleží na tom." Jaká to neuveritelná slušnost. Nezáleží
na tom, jakého jsme vyznání. Náboženství pricházejí a odcházejí. Mení se.
Buddhismus zde nebyl vždy. Katolicismus tu nebyl vždy, a všechna jsou o tom stát se
osvíceným. Do všech systému nyní prichází více svetla. Mnozí budou vzdorovat
a bojovat o to, jedno náboženství proti jinému, a budou verit, že mají pravdu.
Když Buh rekl: "Nezáleží na tom," pochopil jsem, že se musíme starat my, protože jsme
starostlivé bytosti. Zdroj nezajímá, jestli jste protestant, buddhista nebo žid. Každý je
odrazem, aspektem celku. Preji si, aby to všechna náboženství pochopila a nechala se na
pokoji. Není to konec jednotlivých náboženství, ale žijte a nechte žít. Každý má jiný
pohled a vše se to pricítá k velkému obrazu.
Prešel jsem na druhou stranu se spoustou strachu ohledne toxických odpadu, jaderných
raket, populacní exploze, deštných pralesu. Vrátil jsem se a miloval každý problém. Milují
jaderné odpady. Miluji hribový oblak. Je to ta nejsvetejší mandala, kterou jsme do
dnešního dne kdy manifestovali, jako archetyp. Více než jakékoliv náboženství nebo
filosofie na Zemi, tento strašlivý, nádherný mrak nás všechny náhle svedl dohromady, na
novou úroven vedomí.
Když víme, že možná mužeme vyhodit planetu do vzduchu padesátkrát, konecne
pochopíme, že jsme nyní všichni spolu. Po jistou dobu museli nechat vybuchovat více
bomb, aby se do nás dostaly. Pak jsme zacali ríkat: "Už to nepotrebujeme." Nyní jsme v
podstate v bezpecnejším svete, než jsme kdy byli, a bude ješte bezpecnejší.
Takže jsem se vrátil a miloval toxické odpady, protože nás svedly dohromady. Tyto veci
jsou tak velké. Mýcení deštných pralesu se zpomalí, a za padesát let bude na planete více
stromu, než jak tomu bylo dlouhou dobu. Když se zabýváte ekologií, delejte to; jste
soucástí systému, který se stává povedomým. Delejte to vší silou, ale nebudte
deprimovaní nebo sklícení. Zeme se nachází v procesu své domestikace,
a my jsme bunkami tela. Nárust populace se dostává velmi blízko
optimálnímu množství energie, která zpusobí posun ve vedomí. Tento
posun ve vedomí zmení politiku, peníze, energii.
Velká záhada života má málo spolecného s inteligencí. Vesmír není intelektuálním
procesem. Intelekt pomuže; ale naše srdce jsou naši moudrejší cástí. Od svého
návratu jsem zažíval svetlo spontánne. Naucil jsem se, jak se do toho prostoru dostat ve
své meditaci témer kdykoliv. Mužete to delat také. Nemusíte nejdríve zemrít. Jste na to již
vybaveni. Telo je nejnádhernejší svetelnou bytostí, která existuje. Telo je vesmír
neskutecného svetla."
Celý text tohoto príbehu: www.near-death.com/experiences/reincarnation04.html