CELÝ SVĚT SE PROTI MNĚ SPIKNUL ? Jak si zlepšit den i život
28. 5. 2013
CELÝ SVĚT SE PROTI MNĚ SPIKNUL ?
Naštvaná pokladní v obchoďáku, nabručený manžel, poznámky v žákovské knížce, v práci kolegyně intrikánka a teď ještě dohady se sousedem. Celý svět se spiknul. Je to tak nespravedlivé, nikomu nic zlého nedělám. Asi jsem se nenarodila pod šťastnou hvězdou a smůla se mi lepí na paty. Nebo je to ta špatná karma, o které mi neustále vypráví kamarádka Žofie – poblázněná esoterička.
Na pokladní jsem zasyčela cosi nepříjemného, s manželem se pohádala, synovi udělila domácí vězení, kolegyni v práci rozhodně nedodám podklady včas, co si myslí? A soused odmítá, že by jeho miláček – zrzavý kocour Vavřinec, pravidelně ovoňoval naši obuv. Jsem tak nas……á.
Hra na oběť nás asi daleko nedostane a vztek, sebelítost, obviňování ostatních a útok také ne. Jen se roztočí spirála, ze které se vystupuje fakt špatně. Co přijmout revoluční myšlenku, že my sami jsme „architekty naší reality“, a tím pádem i zodpovědní za to, jaký film je na naší obrazovce života promítán. Když procházíme složitým obdobím, obvykle se nám to přijímá těžko. Ale i odchod někoho blízkého nebo těžká nemoc nám může pomoci změnit náhled na věci kolem nás. Skrze ztrátu se můžeme zbavit připoutanosti, překonaná nemoc může vnést radost do života. Žijeme v dualitě, hrajeme hru na dobro a zlo, ale postrádáme nadhled.
Pokud jsme schopni přijmout zodpovědnost za to, co na té své obrazovce vnímáme (a to je také velmi subjektivní), za to, co se nám děje, pak můžeme vystoupit z role oběti. Může to být bolestivé uvědomění, ale dá nám ohromnou sílu.
Představme si, že se naše mysl skládá ze tří složek. Vědomá mysl je ta, která k nám normálně promlouvá, plánuje, má záměry, kalkuluje, počítá, vyhodnocuje (ovšem velmi omezeně). Můžeme ji přirovnat k dospělému. Další součástí je naše podvědomí, které obsahuje obrovské množství dat a obrovské množství dat každou vteřinu vyhodnocuje. Jsou v něm uloženy vzpomínky z dětství, z prenatálu a možná i naší prapraprababičky. Kdo ví? Je jako malé dítě. Je v něm uloženo také spousta strachů a bolesti. Už jste se někdy vědomě pro něco rozhodli, ale bohužel něco uvnitř vás bylo silnější? Třeba zhubnout, ale nešlo to? Možná jste se nedomluvili s vaším vnitřním dítětem. Možná máte v podvědomí uložené vzpomínky z dětství, a třeba i informaci o hladomoru vašich předků. A tak tělo ukládá. Je tak naprogramováno. Kromě podvědomé a vědomé mysli je naší součástí také vševědoucí Vyšší já, ke němuž ale obvykle nemáme přístup. Mělo by nás vést a chránit. Spojení s ním je možné pouze prostřednictvím vnitřního dítěte.
Jakou má toto souvislost s mým každodenním bojem? Podle havajského učení ho´oponopono můžeme požádat(!) o vyčištění vzpomínek uložených v našem podvědomí. Požádat koho? Pepu? Žádat můžeme pouze Zdroj, (Boha chcete – li). Nebo si můžete představit světlo, či lásku. Zkuste připustit, že existuje Něco, co váspřesahuje, Něco, co Vás chrání a miluje. Můžete to vzít jako experiment. Představte si, jaké by to bylo, kdyby taková síla existovala. Jak se cítíte?
Představte si světlo; třeba baterku, jejíž světlo zakryjete tmavou clonou. Ta clona jsou vaše představy, emoce, názory, postoje, díky nimž světlo nevidíte a svět kolem vás je „tmavý boj“. Žádáte právě o odstranění této clony. A to pěkně postupně, aby vše probíhalo jemným a pro vás přijatelným způsobem. Žádný terapeut na světě neví, co je pro vás to nejlepší, jen vy (vaše Vyšší já) a Zdroj. A upřímný dík terapeutům, dělají náročnou práci. Vlastně se zbavíte i kontroly nad tím, jak se to děje a co konkrétně se čistí. Vaše vědomá mysl je v této oblasti opravdu velmi omezený rádce.
Jak na to? Ho´oponopono pracuje s kouzelnou formulkou: „Miluji tě, omlouvám se, prosím odpusť mi, děkuji ti“. Zdá se to banální, až nesmyslné. Komu se omlouvám? Té protivné pokladní? Ano i ne. Když přijmeme zodpovědnost za tu naši obrazovku, pak je protivná pokladní naší součástí. Odrazem našeho podvědomí, vzpomínek, ke kterým nemáme přístup. Omlouváme se tedy i sami sobě, naštvanému vnitřnímu dítěti a žádáme Zdroj, ať je tato clona z nás odstraněna. Někdy se jako mávnutím kouzelného proutku okamžitě změní naštvanost pokladní, někdy to naopak trvá déle.
Stojí to minimálně za zkoušku!
Autorka textu: Hanka Němcová, www.ibalance.cz/
artist: Hans Jochem Bakker
http://www.novoucestou.cz/
Naštvaná pokladní v obchoďáku, nabručený manžel, poznámky v žákovské knížce, v práci kolegyně intrikánka a teď ještě dohady se sousedem. Celý svět se spiknul. Je to tak nespravedlivé, nikomu nic zlého nedělám. Asi jsem se nenarodila pod šťastnou hvězdou a smůla se mi lepí na paty. Nebo je to ta špatná karma, o které mi neustále vypráví kamarádka Žofie – poblázněná esoterička.
Na pokladní jsem zasyčela cosi nepříjemného, s manželem se pohádala, synovi udělila domácí vězení, kolegyni v práci rozhodně nedodám podklady včas, co si myslí? A soused odmítá, že by jeho miláček – zrzavý kocour Vavřinec, pravidelně ovoňoval naši obuv. Jsem tak nas……á.
Hra na oběť nás asi daleko nedostane a vztek, sebelítost, obviňování ostatních a útok také ne. Jen se roztočí spirála, ze které se vystupuje fakt špatně. Co přijmout revoluční myšlenku, že my sami jsme „architekty naší reality“, a tím pádem i zodpovědní za to, jaký film je na naší obrazovce života promítán. Když procházíme složitým obdobím, obvykle se nám to přijímá těžko. Ale i odchod někoho blízkého nebo těžká nemoc nám může pomoci změnit náhled na věci kolem nás. Skrze ztrátu se můžeme zbavit připoutanosti, překonaná nemoc může vnést radost do života. Žijeme v dualitě, hrajeme hru na dobro a zlo, ale postrádáme nadhled.
Pokud jsme schopni přijmout zodpovědnost za to, co na té své obrazovce vnímáme (a to je také velmi subjektivní), za to, co se nám děje, pak můžeme vystoupit z role oběti. Může to být bolestivé uvědomění, ale dá nám ohromnou sílu.
Představme si, že se naše mysl skládá ze tří složek. Vědomá mysl je ta, která k nám normálně promlouvá, plánuje, má záměry, kalkuluje, počítá, vyhodnocuje (ovšem velmi omezeně). Můžeme ji přirovnat k dospělému. Další součástí je naše podvědomí, které obsahuje obrovské množství dat a obrovské množství dat každou vteřinu vyhodnocuje. Jsou v něm uloženy vzpomínky z dětství, z prenatálu a možná i naší prapraprababičky. Kdo ví? Je jako malé dítě. Je v něm uloženo také spousta strachů a bolesti. Už jste se někdy vědomě pro něco rozhodli, ale bohužel něco uvnitř vás bylo silnější? Třeba zhubnout, ale nešlo to? Možná jste se nedomluvili s vaším vnitřním dítětem. Možná máte v podvědomí uložené vzpomínky z dětství, a třeba i informaci o hladomoru vašich předků. A tak tělo ukládá. Je tak naprogramováno. Kromě podvědomé a vědomé mysli je naší součástí také vševědoucí Vyšší já, ke němuž ale obvykle nemáme přístup. Mělo by nás vést a chránit. Spojení s ním je možné pouze prostřednictvím vnitřního dítěte.
Jakou má toto souvislost s mým každodenním bojem? Podle havajského učení ho´oponopono můžeme požádat(!) o vyčištění vzpomínek uložených v našem podvědomí. Požádat koho? Pepu? Žádat můžeme pouze Zdroj, (Boha chcete – li). Nebo si můžete představit světlo, či lásku. Zkuste připustit, že existuje Něco, co váspřesahuje, Něco, co Vás chrání a miluje. Můžete to vzít jako experiment. Představte si, jaké by to bylo, kdyby taková síla existovala. Jak se cítíte?
Představte si světlo; třeba baterku, jejíž světlo zakryjete tmavou clonou. Ta clona jsou vaše představy, emoce, názory, postoje, díky nimž světlo nevidíte a svět kolem vás je „tmavý boj“. Žádáte právě o odstranění této clony. A to pěkně postupně, aby vše probíhalo jemným a pro vás přijatelným způsobem. Žádný terapeut na světě neví, co je pro vás to nejlepší, jen vy (vaše Vyšší já) a Zdroj. A upřímný dík terapeutům, dělají náročnou práci. Vlastně se zbavíte i kontroly nad tím, jak se to děje a co konkrétně se čistí. Vaše vědomá mysl je v této oblasti opravdu velmi omezený rádce.
Jak na to? Ho´oponopono pracuje s kouzelnou formulkou: „Miluji tě, omlouvám se, prosím odpusť mi, děkuji ti“. Zdá se to banální, až nesmyslné. Komu se omlouvám? Té protivné pokladní? Ano i ne. Když přijmeme zodpovědnost za tu naši obrazovku, pak je protivná pokladní naší součástí. Odrazem našeho podvědomí, vzpomínek, ke kterým nemáme přístup. Omlouváme se tedy i sami sobě, naštvanému vnitřnímu dítěti a žádáme Zdroj, ať je tato clona z nás odstraněna. Někdy se jako mávnutím kouzelného proutku okamžitě změní naštvanost pokladní, někdy to naopak trvá déle.
Stojí to minimálně za zkoušku!
Autorka textu: Hanka Němcová, www.ibalance.cz/
artist: Hans Jochem Bakker
http://www.novoucestou.cz/
